pondělí 13. ledna 2014

Honza Francke - vzpomínky z Hawaie


"Už jsem běhal na různých místech, v různém podnebí, v různém terénu, ale ještě nikdy v sopce. Proto když se pode mnou otevřel chřtán 3000m vysoké sopky Haleakala tak jsem neváhal a vrhl se do ni s velkou chutí. Slunce se odráželo od lávového kamene a všude přítomný jemný prach zajišťoval to, že člověk byl stále syt (rozumněj nažranej prachu:) Při pohledu do kráteru jsem měl pocit, že běhám na Marsu. Zhruba hodinku trvalo seběhnout na dno kráteru, kde se nacházeli menší vyhaslé sopouchy a krátery (vulkanologové prominou, ale tak jsem si je odborně nazval já:) Všude bylo neuvěřitelné ticho, takové ticho a klid jsem snad ještě nikdy neslyšel. Dvě hodinky jsem poklusával kráterem a to jsem ho oběhl zhruba jen z poloviny. Slunce začalo padat za obzor a dodávalo tomu všemu magickou atmosféru. Taky aby ne, Haleakala je posvátná sopka a musím říct, že ač jsem hrdý ateista tak tam jsem cítil, že ta hora má svého ducha. Když padla tma, tak jsem její majestátnost cítil dvojnásobně.  Taky jsem ovšem cítil, že se ochladilo k nule stupňů Celsia a já jsem běžel jen trenkách a triku. Ale konec dobrý, všechno dobrý. Celou cestu mě provázely moje oblíbené Inov-8 Trailroc 235. Na to vše teď vzpomínám ze zimní Kanady kde mě zanedlouho čeká další extrém a tím jest Yukon Arctic Ultra."

 







Žádné komentáře:

Okomentovat