pondělí 16. prosince 2013

Radek Čech - pár myšlenek z Pražské stovky


Myšlenky…

Nemám chuť být jakkoliv nostalgický, ani nemám pocit, že bych měl nějak bilancovat. Nicméně musím konstatovat, že ultra svět se mění. Rychle a dynamicky. To, co se před pár lety odehrávalo na hraně undergroundu, se přibližuje střednímu proudu. Ultra se dostává na čelní stránky časopisů, prodejci se předhání v nabídce nezbytných doplňků a vychytávek, pořadatelé zase předhání v atraktivitě ultraakcí. Zatímco dřív byl nejvíce „free“ kovboj s krabičkou Marlborek, tak teď je to šlachovitá postava ženoucí se (nejlépe horami a v dešti) někam do nekonečna, pochopitelně s kompletní výbavou jedné značky… Přemýšlím, jestli jsem za to rád. Vydal jsem se v roce 2009 za ultravytrvalostí do malého klubu a dnes už jezdím na koncerty ve velkých sálech.  To, že jsem v roce 2009 hlásil Krakonošovu 100ku jako první závod v ČR mezi kvalifikační závody UTMB, je dnes úsměvná vzpomínka.
… těch se během 145km dlouhého závodu objeví spousta. Přichází, odchází, ale těžko se dají udržet nebo seřadit. Mozek běžce těká, dlouze a příjemně, současně takto (dlouze a příjemně) ubíhá i terén pod nohama. Na úvod trochu boje proti Xaverovi, pak poklidný tichý pohyb v čerstvé vrstvě prachového sněhu. Trasa tradičně nezklamala, i místní borci si pochvalovali, že poznali místa, o kterých neměli tušení. Bylo na co koukat i na co se těšit. Taková pro mě byla po asi 90km letošní Pražská 100ka.
Přibližně na stém kilometru se věci začínají měnit. Je to pro mě při každém závodě hranice neznáma, co bude dál, co si neumím představit, naplánovat ani se na to nějak připravit. Je to úsek závodu, kde přestávají platit fyzikální zákony, mění se rychlost plynutí času, mění se měřítko mapy, barvy, hustota vzduchu, gravitace. Pokaždé je to jiné, pokaždé s pocitem nekonečna. Tentokrát byla možnost doplnit kombinaci kofeinu, L-karnitin, L-arginin, taurinu, guarany a kdo ví čeho ještě o pravidelné dávky gulášové polévky a piva, které dodaly tělu i žaludku stabilitu. Posledním dvěma doplňkům přičítám největší podíl na mém víc než pozitivním pocitu ze závodu. Na rozdíl od posledního ultra ve Francii jsem si prožil detaily z každého kilometru trati. A v cíli mě uvítalo známé logo Inov-8. Díky.

 

 

Žádné komentáře:

Okomentovat