pondělí 8. srpna 2016

Adam a Ondra - přeběh GR20

Cestu před námi blokuje partička francouzských turistů, kterým se úsek s ocelovým lanem natolik zalíbil, že si při jeho slézání hodlají otevřít lahvinku božolé. Oblézáme je bez jištění zleva po holé skále a raději si nepředstavuji, kolik desítek metrů vzduchu pode mnou je ochotno pohltit mé zápolící tělo. Dochází mi, že GR20-ka je bezbariérová asi tak, jako druhé patro palandy a opravdu jsem rád, že se můžu spolehnout na své obutí. Nechápu jak to, že jsem si RUčka 270-ky nepořídil už někdy dříve!

Jako orientační běžec jsem k Inov-8 Race Ultra 270 přistupoval se značným despektem. Jsem věrný příznivec X-Talonů 212, které občas podvedu s jejich sesterskou řadou Mudclaw. Odjakživa hledám pořádný trhač bahna, na který se můžu spolehnout nejen v lese při orienťáku, ale také při náročných horských ultramaratonech. Začátkem května se mi špatná volba obuvi stala při jednom ze závodů v orientačním běhu téměř osudným a byl jsem moc rád za to, že mi kamarád poskytl na závod své rok staré Race Ultra 270. Po doběhnutí do cíle jsem byl překvapen, že se bota vypořádala i s lehčím terénem a rozhodl jsem se, že si ji časem pořídím.

Dva měsíce na to se vydávám na přeběh korsické GR20-ky, která patří mezi nejnáročnější horské přechody v Evropě a svými parametry (180 km / 14 km převýšení) budí respekt. Severní část treku je spíše skalnatějšího a méně běhavého charakteru. Místy lezecké úseky, které zdoláváte s ocelovým lanem v ruce se postupně mění na kamenné cesty doplněné o přelézání několikametrových balvanů. Jižní část GR20- ky je více běhavá. Kamenné pěšinky se střídají se šotolinou a lezení po skalních plotnách je spíše výjimečné. Obecně se jedná o neskutečně pestré prostředí, ve kterém otestujete (nejen) své vybavení na maximum.

Společně se svým běžeckým parťákem jsme se rozhodli absolvovat trať za pět dní a jako obuv jsme zvolili Inov-8 Race Ultra 270. Zatímco můj spoluběžec Adam sáhl po již několik měsíců oběhaném páru, já jsem si vzal fungl nový. Vůbec jsem si nelámal hlavu s tím, že boty nemám rozšlapané, protože na puchýře nebo otlaky netrpím (dokáži jim předcházet) a potřeboval jsem mít jistotu dobré přilnavosti. Také mi přišlo zajímavé sledovat změny, které se v průběhu naběhaných kilometrů podepisují na celkovém stavu obuvi.

Už od prvních kilometrů jsem si uvědomil, jak všestrannou botu mám na nohou. Perfektně sedí, skvěle čte terén a podešev s jemným vzorkem poskytuje dostatečný záběr na všech myslitelných površích. Především mě mile překvapil grip, který mi poskytl dostatečnou oporu při náročném stoupání po žulových skalních plotnách. Může za to použití tří různě tvrdých směsí od nejtvrdší v patní části, přes středně tvrdou směs pod středem chodidla až k nejměkčí směsi po obvodu. Díky skvělé přilnavosti jsem se nebál pouštět do obtížných manévrů, které byly na hranicích mých možností.















S přibývajícím množstvím kilometrů jsem pochopil, že použitá textilie ve vnitřní části boty je velice poddajná a pohodlná. Botu jsem měl na noze od rána do večera a skutečně jsem nezaznamenal sebemenší problém v oblasti pohodlí. Při běhu po šotolinových cestách jsem ocenil spojení jazyku s vnitřní částí a tím i zabránění vniknutí kamínků dovnitř boty. Velice praktické pro dlouhé běhy.
Dobrou prodyšnost zajišťuje svrchní materiál, ke kterému jsem byl ze začátku skeptický. Bál jsem se totiž, že ho proděravím při prvním nakopnutí ostřejšího kamene nártem nebo že postupem času vytvořím díru v oblasti malíčku. Po více než 300 km musím konstatovat, že k žádnému poškození nedošlo a použitý materiál zlepšil odvětrání boty. Po celodenním přeběhu se mi v kombinaci s dobrou ponožkou nestalo, že bych měl propocené a rozmáčené chodidlo vlastním potem tak, jak se mi to stává u jiné běžecké obuvi.

Musím se přiznat, že jsem příliš nevěřil ochraně prstů před střetem s předměty, jako jsou například kameny nebo klacky. Je pravdou, že obsázka špičky není nějak zvlášť široká. Nikdy se mi však nestalo, že bych některý objekt nakopnul natolik bolestivě, aby mě to omezovalo v dalším pohybu. Přední část boty je natolik široká, že i po několika hodinách na nohou, kdy noha lehce napuchne, jsem necítil nedostatek místa. Naopak se mi spíše zdálo, že širší špička má za následek menší fixaci v traverzech a celou situaci zachraňovalo skvěle padnoucí kopyto.

Inov-8 Race Ultra 270 má drop (rozdíl mezi špičkou a patou) pouhé 4 mm, což nahrává do karet především nám, co došlapujeme přes střední část nohy. Pata se nachází ve výšce 14 mm a špička ve vzdálenosti 10 mm nad povrchem, což nemusí příliš sedět začínajícím běžcům a obecně to vybízí ke svižnějšímu tempu.

Korsika je pohořím uprostřed moře a několik dní celodenního přeběhu se negativně podepsalo na stavu podešve boty. Nabízí sice perfektní ochranu chodidla, dobrou odezvu od podkladu a ani při běhu po ostrých kamenech mě nebolely plosky nohou, bohužel jsem však vzorek na podrážce odrovnal překvapivě rychle. Po 60-ti hodinách zdolávání GR20-ky mi na přední části boty zbyla ze špuntů jen torsa. Na druhou stranu musím říct, že takto náročný terén by z hlediska podrážky nepřežila žádná bota a byla to daň, se kterou jsem musel dopředu počítat. Také bych chtěl zmínit, že se obuv příliš nehodí do bahnitého terénu. Nepříliš vysoký vzorek se rychle zanese a přestává plnit svou funkci. Naopak mě 270-ky mile překvapily na silnici. Nejedná se samozřejmě o silniční botu, nicméně pokud hledáte trialovou obuv, která vás vyvede ze šedivého městského asfaltu až mezi luhy a háje, těžko najdete konkurenta.


Nás minimálně provedla přes jeden z nejtechničtějších ultra trailů v Evropě a nezklamala mě v žádné situaci. Vlastně i díky ní jsme přeběhli Korsiku místo za pět dní, pouze za čtyři dny a dost možná jsme se tak stali nejrychlejšími Čechy, kteří trať z Calenzany do Concy zvládli. Z mého pohledu byly Inov-8 Race Ultra 270 nejideálnější volbou, kterou jsme mohli zvolit.
Kompletní report od kluků najdete tady http://svirda.cz/?p=2604 

1 komentář:

  1. Magická bota! Zklamat neumí. Potvrzuju.

    OdpovědětVymazat