RACE ultra vest v paxi

12 hodin radosti

O pocitech:

Když už píšu, tak nejraděj o motivaci, pocitech, myšlenkách. O tom, co se za činností, jakou je běh, skrývá, o tom, co člověk – neběžec nemůže vidět a tudíž to težko chápe. Slovy klasika, snažím se napsat „ O čem mluvím, když mluvím o běhání“.  Znovu jsem si ověřil, že ani závod jako odškrtnutá položka, ani soupeři, ať už poražení nebo ne, nejsou to, co měmotivuje. Základní potřebou je běh samotný a radost z něho. A radost pramení z toho, že člověka – běžce nic neobtěžuje, ani neomezuje. Běh samotný je povzbuzující a nabíjející. Pouze podřadné věci, jako různé obtíže, bolístky a hlavně chmurné myšlenky, které se k nim později přidají, jsou to, co nakonec donutí běžce zpomalit a zastavit. Z této úvahy krystalizuje jasná rovnice: dokonalá výbava s dokonalou náladou = radost z běhu bez omezení.

O náladu ať se postará každý sám, jak umí. Výbavu si pak musí poskládat z produktů, kterým důvěřuje. Už jsem si rád zvykl, že neřeším obutí. Při bězích do 20-ti hodin jsem si, ať už za sucha nebo mokra, roky puchýř nepořídil.Z problémů s obutím zůstala vzpomínka.

Teď jsem s jistotou uzavřel další kapitolu – batoh. Návrat ke standardnímu pojetí běžeckého batůžku si dovedu těžko představit. Oblékl jsem si totiž Race ultra vest a dostal křídla. Díky!

Příprava:

Vestička dorazila v týdnu před závodem a tak se stalo, že k bližšímu zkoumání a odstřihnutí cedulky jsem se dostal až při balení dvě hodiny před startem. Ale na věci, která má méně než 300g, není co zkoumat. Všechno je přesně tam, kde je potřeba! Vyřazuji thermo obal zásobníku na vody a smyčky pro hůlky. Napoprvé se rozhoduji pro nesení vody „standardně“ vzadu s tím, že hrudní láhve odzkouším jinde než na 100 kilometrové trati, i když zrovna na ně jsem se hodně těšil.  Letmo zkoumám při plnění uzávěr hadičky i zásobník, ale ještě netuším, že se k němu budu v myšlenkách několikrát vracet. Vyřazuji všechny věci nachystané s sebou„pro jistotu“, na to vesta šitá rozhodně není a stejně jsem je nikdy nepoužil. Cvičně si ji oblékám, potáhnu dva pásky a vše perfektně sedí!

Plnění: cca 10 různých tyčinek či tub, 2 pytlíky sušených plodů, 2rohlíky, hrska „bobulí“, šusťačka, ponožky, buff, mazání, náplasti, 1,5l vody, kelímek na vodu, čelovka, mapa, GPS logger

Závod „Neváhej a choď“

Třetí ročník pochodu na trasách mnoha délek pořádá Bratrstvo Žďárských vrchů. Stovkařů bylo asi šest, běžec jediný. Trasa se nádherně motá na sever od Nového Města na Moravě, nevynechá snad jediný výrazný krajinářský prvek. Stojí za to!

V akci:

Hned po výběhu se po zvyku snažím zapnout bederní pás (a později ještě několikrát) a zjišťuji, že žádný nemám, což záhy shledávám jako velkou úlevu. Zpočátku lehce přetížená vesta se však na těle ani nehne. Nastavení přítlaku pomocí dvou řad pásků se jeví jako optimální. Prvních pár nádechů mám pocit,že trochu klade odpor hrudníku, tak lehce povoluji horní pásky, pocit mizí, vesta sedí. Ještě si uvědomím, že neřeším (jako dřív) jediný plandající a pleskající řemínek a pak zapomínám, že něco nesu..  Moje úvahy se vrací k tomu, co nesu na zádech, až po prvním pití. Náustek klade trochu větší odpor, ale mimo pracovní polohu „v ústech“ z něj zase neunikne ani kapka. S napitím si však uvědomím jednu zásadní věc: Nevím o tom, že nesu vodu! Vždycky mě obtěžoval zvuk šplouchající vody a rázy, které zásobník dává do zad. Tentokrát neslyším nic, ani mě nic „nebouchá“ mezi lopatky. Dumám nad tím, co je jinak. Svislé žebro ve vaku? Přítlak vesty na záda? Nevím, ale vítám to. Další schůdek k dokonalosti je zdolán. Nic se nezmění ani při postupném vypíjení vody. Poté zase chvíle zapomnění než přijde na řadu jídlo. Mít trvale přístup považuju za naprosto stěžejní. Mám ve předních klopách přístupné pochutiny na minimálně 5hodin závodu! Záda se stávají spižírnou, předek prostřeným stolem. Po pár hodinách běhu je totiž sundání batohu a lovení čehokoliv v jeho útrobách nepředstavitelně složitá a obtěžujícíoperace. A podvědomá snaha se tomuto vyhnout výrazně nabourává stravovací režim. S 6-ti kapsami na hrudi se není čeho obávat. V duchu přidávám další výrazné plus a dříve používané kapsičky věšené na popruhy se stávají historií. Jak jídla a pítí ubývá elastické kapsy se samy zmenšují. Později,na jednom delším úseku po turistické značce jedné barvy,odkládám do kapsičky i mapu a jsem opět hodně překvapený, jak i taková drobnost uleví a potěší. Není co řešit, není co ladit, není důvod zastavovat. Běžím, 12 hodin radosti.

Dlouze přemýšlím co vytknout... hlavní zádový prostor by asi přece jen mohl mít na klopě nějaký uzávěr. Při větším naplnění se trochu rozvírá. A věčná škoda, že nápis Inov-8 nepřežil na elastické látce ani první běh. Rozhodně si zaslouží být čitelný.

Race ultra vest je špičkově vyladěný kus oděvu. Bezchybně sedí a funguje. V rozsahu 3-15 hodin závodu nabídne komfortní a kompletní servis. Pojme určitě i nějakou povinnou výbavu. Na delší závod bez podpory už bude asi trochu malá, ale mám velké nutkání si s ní zkusit i rogaining..