(in memoriam Oroc 340)
Říká se, že 90 % novinových článků vznikne dávno
předtím, než se událost skutečně uskuteční. Pak na napsání totiž již zpravidla
není čas a později už to čtenáře ani nezajímá.
I název letošního článku o MČR v rogainingu
jsem psal Martinovi už dva týdny dopředu. Sečetl jsem totiž závodní kilometry svých
Inov-8 Oroc 340 a zapochyboval, zda další čtyřiadvacet-hodinovku se mnou
vydrží. Navíc se k testování nabízel nový model pro tento rok.
Název článku se hodil i jako oslí můstek, kdyby nás
s Plechem porazila nově složená dvojice: Seidl, Skripnik. Papírově – podle
medailí z mistrovství světa, Evropy i MČR - to vypadalo bledě L.
Alespoň jsem se tak chtěl prostřednictvím článkem s botami (i titulem) důstojně
rozloučit.
Vlastně jsem původně bral boty s hřeby jen kvůli
orienťáku: svršek se jim netrhá, nenasakují vodu, na vrstevnicích drží a
nekroutí se. Loňský rogaining jsme ale rozvrhli na dvě kola a zamýšlené
rezervní boty prodělaly křest vodou. V botách vyndaných z krabice
jsem uběhl 35 kilometrům pískem a borůvčím Máchova kraje kupodivu bez puchýře. Díky
důvěře se pak podívali na Adventure race do Turecka: jíl, pětatřicítky vedra i
koupání v moři při slanění do seakayaku. Následovalo 120 kilometrů středočeské
rozmanitosti na Pražské stovce, zasněžená Horská výzva v Jeseníkách, AR
Bayerwald s výstupem na Ostrý, odkud se toho času valila voda na Prahu,
Epo-survival, Jesenický tvrďák a samozřejmě orienťáky. Nešetřil jsem je, ale
blížící se tisícovka už začala být znát, a tak jsem je chtěl mít na letošní
rogaining spíš do rezervy.
Nový model se ale trochu zpozdil. Vyměnil jsem jednu
přetrženou tkaničku a vrátil se ke starým dobrým. Letos se závodilo na Křivoklátsku z obce Broumy:
první kontrola na hradišti Velíz, na čtyřku kolem Točníku, první brodění po
šesti hodinách, ale přes Berounku dvakrát po mostě suchou nohou a to už boty
mezitím vyschly. Pod Křivoklátem jsme byli v noci a kolem Karla jsme
běželi brzy ráno, takže jsme ho nechtěli s doplňováním Camelbaků
otravovat. Z Děda nad Berounem to bylo ještě nějakých dvacet kilometrů,
ale to již bylo relativně málo k předešlým sto dvaceti, takže jsme to
silou vůle zase dali i s tradičním závěrečným sprintem, abychom stihli
limit.
Boty to vydržely, i když tentokrát to již bylo se
slušným puchýřem v místě, kde je špunt s hřebíkem. Navlhlá podrážka atakovaná
dlouhými asfaltovými postupy tentokrát připustila vyboulení a chodidlo dostalo
co proto. Výsledek ale stál za trochu bolesti – o čtyřicet bodů jsme
s Plechem nakonec porazili i legendy bráchu se Sádlem http://klacky.blogspot.cz/. Kromě přeborníka ulice mám doma i mistrovský
titul a pivo Matuška (resp. už prázdnou láhev). A staré dobré Oroc 340 ještě
poslouží na kratší orienťáky.
Král žije.
Žádné komentáře:
Okomentovat