Je s podivem, co všechno
dokážu z trati závodu zapomenout, a to poměrně rychle. Po roce si pak už
vybavuji jen několik zajímavějších úseků, které často mají třeba jen dvě stě
tři sta metrů, a zbytek se ztrácí v neurčitosti obecného povědomí o trati.
Z Adrenalin Cupu si tak pamatuji zejména první třetinu, která je shodná
s Během na Lysou, a běžel jsem ji díky tomu vícekrát. Pak už jen několik
výraznějších a techničtějších pasáží, táhlý traverz cca 2–3 kilometry před
cílem a samotný závěr. Téměř úplně jsem zapomněl (nebo vytěsnil) celou řadu
mírných utahováků po širokých cestách, přestože tvoří nemalou část z trati
závodu.
Jak při Adrenalin Cupu, tak při
Běhu na Lysou se začíná závodit až po výběhu sjezdovky zhruba na čtvrtém
kilometru. Na samotné sjezdovce se zas až tolik získat nedá, ale rozhodující
je, jak to kdo dokáže rozběhnout potom. Robert nám letos utekl hned za ní.
S Ondrou a Andrejem jsme běželi společně až na konec seběhu přibližně
v polovině závodu, pak mi začali poodbíhat. Tentokrát byl možná nejhezčím
úsekem už zmíněný traverz ve vysoké trávě a s podmáčenou cestou, částečně
v mracích, které se za ním už trhaly. Na jeho konci jsem se dostal před
Andreje a pak už se na pořadí nic nezměnilo. Jen jsem podcenil závěr, přeci jen
mohl být odstup od Ondry menší.
Honza běžel v Roclite 285
Žádné komentáře:
Okomentovat