Přepsali jsme dějiny českého orientačního běhu

Jan Procházka a Tomáš Dlabaja

Právě skončilo mistrovství světa v orientačním běhu, které se letos konalo ve Švýcarském Lausanne, které se pro české běžce od začátku vyvíjelo slibně, přestože chybělo libozvučné cinknutí medaile. Tu jsme nakonec získali v posledním závodě mužských štafet, když česká trojce Dlabaja, Šedivý a Procházka získala historicky první zlato pro český orientační běh ve štafetách!

Závod štafet se konal jen pár kilometrů od města Lausanne, ale místní terén byl téměř totožný s Valašskými kotáry či Brdskými lesy, ve kterých vyrostla dvojce členů vítězné štafety a zároveň Czech&Slovak Inov8 teamu Tomáš Dlabaja a Jan Procházka.

Tomáš Dlabaja rozbíhal štafetu na prvním úsek.

Popáté jsem dostal důvěru hájit barvy českého týmu. Čtyřikrát před tím jsme téměř sahali po medaili, ale nakonec byli těsně poraženi lepšími soupeři či zastaveni nepřízní osudu (sic oceněni mezinárodní cenou fair-play). Asi je něco pravdy na tom, že závodník musí nejprve prohrát, aby mohl nakonec něco velkého vyhrát. Tento den jsem stál na startu s tím, že musím být ještě lepší než dříve. Být aktivní a soustředěný a nepolevit ani na vteřinu, která by nám mohla chybět v závěru. Nechtěl jsem čekat šestý rok. Nikdo z našeho týmu už nechtěl déle čekat. Věřili jsme jeden druhému a každý dostal na prací přesně to, co umí nejlépe.

V závodě žen, který skončil pár minut před naším startem, se dělaly obrovské chyby. Honilo se mi hlavou, jak těžkou trať nám asi pořadatelé postavili?! Ale byla to pro mě především výzva. Zazněl start a 35 štafet vyrazilo vpřed z bouřlivé arény do lesa. Každého z nás čekalo 7 km. Naše tratě se nepatrně liší, nikdo neví, kterou variantu má soupeř. Až v součtu všech tří štafetových úseků si budeme rovni. Hned první kontrolu mám dál než soupeři, ale to mi nevadí, rád se propracovávám zpět na čelo a závodím s ostatními. Po 30 minutách přibíháme zpět do arény mezi diváky. Přichází trochu krize, ale držím třetí pozici a věřím, že kluci vidí, že hra o medaili je opět tady. Po průběhu arénou opět dostávám vzdálenější kontrolu. Ale pookřávám a v závěrečném půlkilometru zrychluji. Na doběhu do cíle nechávám srdce a v cíli ztrácím pouhých 24 vteřin na vedoucí Švýcarsko. Honza Šedivý mě před závodem žádal o stručný popis tratě. Předávám mu štafetu plácnutím a zařvu: „Totální Čechy“. Honza pochopil. Ač jsou dnes doma Švýcaři, naservírovali Čechům právě takový terén, který umíme nejlépe. A pro mě právě začala hodinu nervů, která mohla skončit jako již čtyřikrát předtím…

Na druhém úseku pomyslný štafetový kolík převzal Honza Šedivý, který po bezchybném a sebevědomém výkonu předává Honzovi Procházkovi na prvním místě, v nejrychlejším čase z celého startovního pole. Procházka vybíhá na pozici, o které vždy snil. A on je přesně ten typ závodníka, který se z toho nesesype, ale naopak mu narostou křídla.

Ve chvíli předávky jsem si uvědomil, že takovouhle šanci budu mít pouze jednou za život - abych vybíhal na prvním místě na poslední úsek štafet na mistrovství světa. O odstupy na ostatní týmy za mnou jsem se nestaral, ale věděl jsem, že v jedné minutě za mnou se na trať vydaly další čtyři týmy, za které posední úseky běžely nejlepší orientační běžci současnosti. Příkladem může být mistr světa z klasické tratě Nor Lundanes, který mě doběhl asi v půlce trati. V tu chvíli jsme na čele závodu byli tři: já, Nor Lundanes a Švéd Holmberg. Takto pohromadě jsme doběhli na třetí kontrolu před cílem, v tu chvíli zaútočil Nor Lundanes a já věděl, že si ho nesmím nechat utéct v lese, protože na doběhu do cíle ho mám šanci porazit. Nakonec se mi ho podařilo předběhnout už na předposlední kontrole a v seběhu do arény na poslední kontrolu moje GPSka ukazuje rychlost až 28 km/h. V tu chvíli jsem se ohlédl a viděl, že Nor i Švéd mému tempu nestačí, ale pořád jsem tomu nemohl uvěřit a na doběhu nechávám poslední zbytky sil. V cíli jsem zažil jeden z nejkrásnějších momentů života, který asi nikdy nezapomenu!

Na závěr se sluší také poděkovat firmě Inov-8, která nás podprovala v rámci české reprezentace a letos především na osobní úrovni. I díky této nemalé podpoře se nám podařilo dosáhnout tohoto významného úspěchu.