Cítil jsem to. Krásné kožené boty v decentním designu s prvky špičkových technologií. Na noze o nich nevím, jsou velmi lehké. Podrážka až zázračně drží i na hladkých žulových traverzech i přes mých 100 kg + batoh na těžko. Puchýře - nic.
Boty pevně obepínají kotník, nepustí ho. Ještě nikdy se mi nerozvázala tkanička asi díky zajímavěmu dvojdírkovému ukončení a tkaničkám.
Zpočátku jsem při chůzi v botě jakoby plaval nebo klouzal. Jakmile si nárt a prsty uvědomily svobodu, roztáhly se a začaly pracovat. V té chvíli se mi chůze stala dalším smyslovým vjemem. Začal jsem vnímat charakter povrchu nohama. Po čase jsem jim začal věřit tak, že ve spolupráci s trekovými holemi není povrch, na který bych si netroufl.
S jedinou vyjímkou - led. Jednou jsem sebou služně řízl. Začal jsem se zvedat a přitom nadávat svým botám. Pak jsem se jim omluvil. Na ledě to asi neumí žádné boty bez drápků ...
Co mají za sebou:
Roháče - čtyřdenní trek na těžko (červen)
Malý a Velký Rozsutec - (květen, září)
Korsika GR20 - čtrnáctidenní trek na těžko (červenec) - [http://volny.cz/mati_zlin/korsika_2011]
Súlov - celodenní trek (květen)
Vysoké Tatry - třídenní trek na těžko (červen)
+ další jednodenní túry na lehko
a dvě zimy běžného městského provozu
Údržba:
Původně jsem používal impregnační prostředek ve spreji, je fakt, že zůstávaly stále pěkné, ale měl jsem pocit, že kůže není dostatečně vyživená.
Po konzultaci s huďákem Járou jsem začal používat krém na bázi včelího vosku.
Botky sice hodně změnily barvu, ale mám pocit, že se méně odírají, že ostré kameny spíše po kůži sklouzávají.
Při chůzi se nevyhýbám mokré trávě za děště, šlápnutí do potoka, chůzi v jarním tajícím sněhu a podobným mokrým procesům a přesto jsem je ještě neměl promáčené. Spíše je propotím přes ponožku. To řeším dvěma tenkými kvalitními ponožkami na sobě, s tím, že při polední svačince vyzuji, nechám cca 30 minut vyschout, vyměním ponožky a jsou jako na začátku dne.
mati
[mati_zlin@volny.cz]
Žádné komentáře:
Okomentovat