Shrnout deset a něco dní velice intenzivních zážitků do
jednoho článku je téměř nereálná věc, pokud tedy zrovna nemáte dvě hodiny času
na čtení. Podobně nereálně jsem se cítil na startu Yukon Arctic Ultra, což je
jeden z nejextrémnějších a nejchladnějších ultramartonů na světě. Když jsem si
představil, že musím zdolat 700km, zapřažen do saní na kterých jsem si vezl vše
potřebné k přežití v yukonské divočině, tak jsem zjistil, že má představivost
nesahá až tak daleko. Proto jsem si slevil z nároků na sebe samotného a
soustředil se pouze na další krok předemnou. A ono to vyšlo.
Jak jsem
již psal, tak Yukon Arctic Ultra je opravdu extrémní ultra podnik, kde nejde
ani o závod a umístění, ale o cestu jako takovou. Ta cesta je plná zážitků,
strachu, euforie a sakra hlubokých krizí. Nejdelší distance měří 700km, kterou
musíte zdolat do 13 dnů. Což se nemusí zdát tak hrozné, ale musíte k tomu
připočítat těžké saně, kterým jste vy psem, teploty padající až na -50°C,
divočinu, samotu, vlky a téměř nulovou podporu. Je to nonstop závod, čili je
jen na vás kdy se rozhodnete spát,kdy jíst a kdy odpočívat. Yukon vás vezme na
exkurzi do vašeho hlubokého nitra. Cestou vás provází ohromné euforie, kdy se
chce až brečet a na druhou stranu tak hluboké krize, že se brečet musí. Zažijete
stavy, které vám běžný život v komfortu nenabídne a uvědomíte si věci zbytečné
a věci naopak důležité.
Start závodu je ve Whitehorse,
cíl v Dawson city a trasa kopíruje slavný závod psích spřežení Yukon Quest. Já
jsem byl na Yukonu již potřetí a doufal jsem, že naposledy. Poprvé jsem se
vydal zdolat tu nejkratší trasu na 160km, to se mi povedlo a tak jsem se
rozhodl okusit zážitek intenzivnější, trasu na 700km. Ne vždy je Yukon milostiv
a tak mě jeho divočinou projít nenechal a já musel vzdát po 500ti kilometrech.
Letos jsem se vrátil a s tou největší pokorou a úctou vůči divočině Yukonu jsem
se pustil směr Dawson city. Podmínky nebyly vůbec ideální. První dny byla
nezvykle vysoká vlhkost a teploty pes padali k -40°C, takže hodně závodníků
bojovalo s omrzlinami. Od druhé půlky závodu se začalo extrémně oteplovat a
teploty se vyšplhali přes den i k 0°C což byl asi nejhorší stav, protože byl
měkký sníh a led nestabilní. Což jsem dvakrát poznal na vlastní kůži, či spíše
ponožky, když jsem se propadl do půlky lýtek do vody. A čím více jsem se blížil
cíli, tím víc překážek stavěl Yukon do cesty. Jeden den hustě sněžilo a hluboký
sníh značně komplikoval posun vpřed. Taky kopce se začali pořádně zvedat, a ne
že by nebyly už od startu, ale stoupat tři hodiny do prudkého kopce se přeci
jenom podepsalo. Navíc aby to nebylo jen o stoupání tak Yukon poslal sněhovou
bouři, kdy díky větru padal sníh horizontálně. Ovšem když jsem stanul na těch
nejvyšších kopcích, tak se slunce vrátilo a bylo to až magické se z výšky
rozhlížet po té neuvěřitelné divočině všude kolem.
Nakonec mě Yukon nechal svou
divočinou projít. Pocit, když jste jeden kilometr před cílem a přes 700km za
vámi a vy a už víte, že to dokážete, je slovy nepopsatelný. Hormony, adrenalin
a emoce jedou na nejvyšší obrátky a najednou je to takový stav bez tíže. A
najednou jste v cíli, už nikam nemusíte, můžete se nadobro vypřáhnout ze saní,
teplá večeře, pivo a postel. Život je krásnej. Jenže co dál? Jakmile se jednou
nakzíte tímto pocitem a zážitky z trati, tak už nejde přestat. Takže další
výzva Lapland Extreme challenge 900km.
Závěrem pro obuvníky. Závod jsem
začal v Inov8 Arctic claw 300 thermo, které jsem sehnal na poslední chvíli.
Bota je to super, ale moje chodidlo topí jak o život a bylo mi v ní vedro.
Začali se mi potit chodilda a to byl problém. Navíc je o něco užší a pevnější
než Race ultra a na to nejsem zvyklej. Takže pro mě ideální bota na zimní
tréninky a kratší závody. Zbytek závodu jsem dokončil v prověřených a
nesmrtelných Race Ultra 290, stejný pár bot který jsem používal i minule na
Yukonu. To je prostě bačkora na ty nejdelší trasy. Po závodě jsem je musel sice
vyhodit, páč smrděli tak hrozivě, že by už byli požadovány za radioaktivní
odpad, ale nedám na ně dopustit. Další prověřenou Inov8 vychytávkou byl chest
pouch, vak na hruď, kam jsem dával něco málo jídla a baterky aby to nezmrzlo.
Jediný co mě od Inov8 hodně zklamalo byly návleky na boty Race ultra. Idea je
super, ale provedení tragický. Zaháknout háčky do boty byla hodně těžká věc v
klidu před startem a naprosto nereálná věc v -30°C na trati. Navíc se všechny
plastové háčky po dvou dnech urvali.
Tak díky Yukone za parádní
zážitky a cestu do hlubin mé duše :)
Pěkný čtení! Jen by to mohl proběhnout korektor, těch pravopisných chyb je na jeden článek až moc!
OdpovědětVymazat