pátek 11. prosince 2015

WUHAN OUTDOOR QUEST 2016 – Když muži pláčou…

Kolem adventure race závodů se pohybuji již docela dlouho. Myslel jsme si, že jsem už zažil všechno nebo respektive myslel jsem si, že některé věci, které jsem nezažil, tak se ani nestanou. Chyba! Je neděle 11. října 22:00 a já ležím na hradecké emergency fyzicky na dně. Pracovní vytížení spolu s úrazem lokte se projevilo  akutní burzitídou lokte. Obrovský tenisák není strašákem, pořád ještě je do Číny 20 dní.
No co, vytáhnou mi vodu, pár dní odpočinu a jedeme na novo. Jenom s pádlováním to nevypadá dobře, budu se v přípravě na poslední závod sezony muset bez mojí oblíbené disciplíny prostě obejít. Višňák, zatejpovat a za tři dny vypadá loket v pořádku. A tak rychle šup na kolo, běhat, koloběžka, kolce...šup, šup....už jenom 15 dní do startu. Sakra...loket opět natéká, opět nedělní emergency, opět punkce lokte (10 dní do stratu)...tentokrát ovšem raději vzorek na kultivaci.....a dáme tam antibiotika....zatím širokospektrá...nevíme co to je. Za tři dny přijďte. Přišel jsem....Stafilococus aurelius...nemusím mít státnice z latiny, abych pochopil, že to není sranda. 8 dní do startu.....zúžujeme antibiotika.....už víme, kde je problém. Normální řešení normálního člověka: klid, klid, zrušit závod. Adventure race nenabízí normální řešení, protože ho nedělají normální lidi. „Takže na rovinu pane Šinkovský.....chcete jet do tý Číny..ok. Antibiotika přestanete brát den před startem, to nám akorát vyjde. Budeme se modlit, že to zabije toho zlaťáka, ale že to nezabije Vás. Čtyři dny do startu....“ Cítím se skvěle..antibiotika zřejmě zabírají...loket se vrací do normálu….lehce se pohybuji abych se udržoval. Sbírám rady, kde můžu....“Hele Šinky....okamžitě začni brát rakytník a céčko...antioxidant....neutralizuje to ty antibiotika...a hlavně počítej  s tím, že ať se děje, co se děje.... výkon po antibiotikách bude vždy minimálně o 20% horší.“ Díky Tome (Dr. Tomáš Soukup - GoMango)..... Většinu našich závodu končíme všichni hodně na hraně a odečíst si 20%....si nedokážu představit.
Den před startem... Etapové závody Adventure race. místo Wuhan, sřední Čína, účast nejlepších světových týmů. Rozjetí i rozběhání v pohodě, cítím se dobře, sebevědomí jde opět nahoru. Pchá prej 20% dolů....
DEN 1 Start: - hromadný na kole, hned jdeme jako tým dopředu. Nově sestavená čtveřice (Leoš Roušavý - mistr světa v kvadriatlonu, David Jílek - jeden z nejlepších ironmenů u nás a adventure race klasika Bára Válková a já) se cítí na hodně dobré umístění. Rychlé kolo, změna na kajak (15 km), stále na 5. místě, žumarování z lodi na most a následné slanění zase do lodi...pořád jedeme špici...rychle na orienťák s GPS navigací. Minutové přezutí, bude bahno,kamení, voda… beru již řádně prošláplé, ale osvědčené Trailroc 295 (they are still the best). Bohužel slepá víra v moderní techonlogii nás stojí 15 min. Chybně nastavený systém zapisování koordinátů nás od kontrol odchyluje a na nejlepší ztrácíme. Chce se mi brečet....všichni jedou perfektně, ale taktická chyba nás sráží na 10.místo. Ještě pořád máme 2 etapy. Prvně začínám cítit zničující efekt antibiotik. Laicky řečeno...jedno místo Vám vyléčí a zbytek těla oslabí....v mém případě se začíná ozývat tříslo, které jsem si lehce natáhl při tréninku na koloběžce a také začínající nachlazení, protože tělo se není schopno bránit zvýšené námaze a fuj počasí (déšť, 5°C, vítr).
DEN 2: Rozběhání....všechno špatně...levá noha ...nemůžu na ní kvůli tříslu došlápnout...a to nás čeká na začátku sprint na 7,5 km, 35 km kolo, 15 km kajak a hlavně potom 15 km běh a slanění vodopádu. Až do závěrečného běhu vše jak má být, jsme na špici mezi nejlepšími…ještě 1,5 hod. běhu v náročném terénu. Profil i terén se rychle střídají – asfalt, bahno, šotolina, kamenité seběhy, brody…Volím tentokrát INOV8Trailroc 255…má vyšší, ale hlavně pevnější podrážku. Bolest v oblasti kyčle – třísla, nehledě na správně zvolenou obuv, mě dramaticky limituje. Vozíme ho vždy s sebou jako poslední záchranu...ale nikdo ho nechceme vytahovat....brufen......adventure race se nevzdává......Posun na osmé místo. Skvěle zajetý den a ztráta na sedmé místo 10 vteřin slibuje hezkou třetí etapu :-)
DAY 3: Už ranní cesta (150 m) na snídani) je předzvěstí opravdu "nezapomenutelného" zážitku...levou nohu vytáčím a uhýbám nejprudší bolesti. Jedinou mojí starostí je, kolik brufenů může smrtelník vzít naráz, aby necítil vůbec nic a nesložilo ho to. Rozhoduji se pro 3 ks čtyřstovkového....ale nechávám si je pěkně až na poslední běh (15 km)...tam si na nich zamlsám....Intervalový start (á 30 vteřin) na MTB dle momentálního pořadí....5.místo Čína (naše ztráta 13 min.), 6. místo Čína (naše ztráta 14 min.), 7.místo Rusko-NZL (10 vteřin). Naše odhodlání nás během pár minut katapultuje vpřed...dojíždíme Rusko-novozélandský tým....zkoušíme nástupy (nejčastěji asi naše Bára!!!) a utrhnout je. Jedeme převážně silnici a hranu. Všechny nástupy marné. Obrovský Ivan v čele ruského týmu na gumě tahá holčinu hlava nehlava...díky brutálnímu tempu po chvíli dojíždíme oba čínské týmy, které se okamžitě schovávají na konec gruppeta a šetří síly na kajak a běh. Během 50 km nejsme schopni ostatním týmům ujet, přijíždíme na kajaky společně...my vyjíždíme první, ale brzy je nám jasné, že ve velkém větru a vlnách sami opět nic nezmůžeme. S Rusákama se vzájemně hlídáme a připravujeme se na poslední běh (15km), který rozhodne. 15 minut před koncem kajaků přichází moje chvíle...buď teď nebo nikdy....3 brufeny. Začátek běhu je rovinatý a po asfaltu (volím opět Trailroc 255) a všichni jsou z kajaku ještě ztuhlí....ale už po chvíli je mi jasné, že to bude peklo. Ještě jsem nikdy neskončil "na gumě", vždy jsem ten, který tahá....ale teď jsem za ní rád.
David ode mě dostává nemilosrdný pokyn...vytáhni gumicuk! Bolest, i přes analgetika, je hrozná, ale každé pípnutí hodinek označující další kilometr je pro mě signálem blížícího se vysvobození. Bohužel Rusáci jdou pořád před námi, konstantní vzdálenost 100 metrů se mnohdy spíše natahuje. V dálce už je vidět...brutální hora s  taoistickým chrámem...tak přes tu jdeme...600 metrů převýšení...stojka, která se dá jen jít. Díky bohu za ni. Jsme na ni připraveni, je poměrně vedro, ale dostatek pití na zádech (mám asi litr tekutin ve vestě RACE ULTRA). Těsně pod nástupem na nekonečné stoupání jdeme před Rusáky...psychologická bitva začíná. Do kopce do toho dáváme opravdu vše, víme, že tady se to láme a kdo bude nahoře první, dolů ten seběh po snad milionech kamenitých, historických schodů zvládne lépe. Z posledního kilometru si toho moc nepamatuji...vím jen, že jsme v cíli rusko-novozélandskému cíli nadělili 10 min. Vítězství vůle a týmu....a to slané, co se mi dere do úst není výjimečně jen pot....

Žádné komentáře:

Okomentovat