Tak tohle je fakt pecka! Pěkná, lehká, pohodlná, dravá,
rychlá, chytrá, úslužná, vycvičená,… ale musím postupně, ne takhle předbíhat:
Jak si mě bota našla:
14 dnů před letošní první 100kou jdu na oblastním žebříčku
(lokální závod v orientačním běhu), koupit ponožky. Zatímco prodavač smolí
paragon, převracím bezmyšlenkovitě vystavené boty. Asi tak u třetího modelu
ustrnu. Je to jako zásah bleskem, nemůžu botu pustit. Prodavač větří
příležitost a ochotně vysvětluje. Moc ho neposluchám, platím ponožky, ale už po
pár metrech ujitých od stánku mám jasno, že ji chci mít. Ta bota si mě prostě
vybrala. Trochu mě udivuje, z jaké pochází řady, k její o rok starší
a o 20gramů robusnější předchůdkyní jsem si těžko hledal vztah. Ta mě o svých
kvalitách přesvědčila až po několika měsících běhání při Pražské 100-ce. Ale to
bylo loni. Následovnice přesvědčovat nemusí. Vše, co se mě na té první
nelíbilo, tak na této hltám, ani náznak nedůvěry. Chci ji mít.
Poprvé:
Je pátek (6dnů poté), kodrcám se po D1, boty leží pod
sedadlem spolujezdce. Cílová stanice Brno. Už se těším, až zaparkuju a vyrazím…
Konečně obouvám, první pocit je stejný jako v obchodě, nejvíc se to podobá
papučím, které mám na chalupě. Jestli se bota vyráběla na nějakém kopytu, tak
to byla asi moje noha. Když vybíhám, jako vždycky s novými botami, moje
vnímání se přesouvá dolů pod kotníky. Čekám a – nic, jen lehké ťukání podrážky
o asfalt. Bota jako by neexistovala. Obvykle posouvám jazyk, převazuju
tkaničky, vnímám, kde se bota ohýbá, kde klade odpor, kde se vymačkává podle
nohy. Tentokrát – nic, mám pocit, že už mám boty zaběhané alespoň měsíc.
Rozhoduju se už po prvním běhu – za týden v nich běžím 100ku.
Neváhej a choď, Nové Město na Moravě:
Závod, na který dlouho se těším. Důvod pro celonoční běh,
svítání v pohybu, 12hodin samoty, vychutnání nejhezčích pasáží a míst
z Vysočiny. Závod – pochod, jako záminka pro dlouhý běh, tady nejde o
výsledky, ty se na přání účastníků nezveřejnili.. Odměna je účast, kde jinde to
lze zažít!
Boty jsem doplnil o návleky. Výsledek: modro-červeno-žlutá
kombinace je fakt luxusní (Ale zde mám jednu výtku: zaháknout miniaturní háček
návleků do tkaniček je fakt o nervy. Nedovedu si představit, že bych to dokázal
v terénu při závodě). Do ultravesty jsem nasťouchal věci na cestu.
Společné předstartovní foto a hurá na trať. Trasa vede po turistických
značkách, známých místech, tak se moje myšlenky po chvíli stáčí k botám.
Je to pro mě záhada, nemůžu na nic výraznějšího přijít. Důvěra, že jsem se
sázkou na týden staré boty nepřestřelil, je však stoprocentní. Začíná úžasná
měsíční noc, krajina se zalívá stříbrem, malé asfaltky chodím s vypnutou
čelovkou, vzdálenost naskakuje. Po třech hodinách dumám, jak jsem to rozběhl.
Mám pocit, že jediné, o co se snažím je brzdit, abych to nepřepálil. Časy však
napovídájí, že se neflákám. Boty ťukájí o podložku v neměnném rytmu.
Asfalt, šotoliny, bláto, kameny, pěšinky, jehličí - všude na výbornou. Pak už
na obutí zapomínám, moje myšlenky těkají, přesně tak, jak to má být. Svítání
potěší, noční mrazíky mě trochu (v triku s krátkým rukávem) zaskočily, tak
jsem se na rozednění docela těšil. Závěrem hodina po slunci a: cíl. Ujímá se mě
příjemná malátnost. Jedu se na chalupu nasnídat.
Měsíc a půl poté:
Přidal jsem kolem dvou set kilometrů. Rychlý asfalt, čistý
terén, závod 60km, intervaly na dráze.. a stále nic! Ty boty jsou od prvního
obutí jak dobře vycvičený pes. Reagují na nejmenší pokyn, přání. Chceš zabrat?
- jsou dravé, chceš přidat? – jsou rychlé, chceš si odpočinout? – jsou
pohodlné. Nevím, jak se to povedlo docílit technologicky, ale výsledná směs
vlastností je výbušná a přitom poslouchá na slovo. Můj pocit je, že se povedlo
zkombinovat nezkombinovatelné. Nevím. Nenarazil jsem na situaci, kde by boty
kladly odpor nebo se nechtěly přizpůsobit. Naopak cítím, že v nich ještě
mám co objevit. Pro mě se stávají legendou hned po měsíci. Jsou pěkné, pandou,
fungují. Nenapadá mě, kam by se to ještě mohlo posunout. Kdyby tato řada končila,
vezmu si 10párů do zásoby.
Končím, jak jsem začínal: Tak tohle je fakt pecka!
Doporučuju všem, kdo neví kam je při běhu nohy zanesou...
Žádné komentáře:
Okomentovat