24 hodin, 52 kontrol, Javorníky + Vsetínské vrchy, Race
Ultra Vest, Roclite, Radovan a Ondřej
Když se blíží závěr kalendářního roku, vyčleníme u nás doma
vždy jeden výtisk kalendáře pro účely „rodinné termínovky“. V tomto se pak
obsazují víkendy, licituje o aktivitách, značí akce rodinné, akce babiček,
škrtá se, přepisuje a smlouvá. Výsledkem je propracovaný celek, kde byť jen
prohodit dvě akce mezi sebou, není vůbec triviální záležitost. Jsou však data,
která jsou od prvopočátku nedotknutelná: na Vánoce bude rodina pohromadě pod
stromkem rozdávat dárky a poslední víkend v červnu tátu děti neuvidí,
protože bude někde na rogainingu…
Kouzlo rogainingu je v tom, že je v Česku jen
jednou do roka a je vždy jinde. Orienťák nás naučil nevracet se stále na stejná
místa: srovnávat si meziročně trasy na známém okruhu nám nic neříká. Zato pokud
něco voní neznámem, těžko se odolává:
Letos to byly Velké Karlovice – uprostřed mapy malebné údolí
Vsetínské Bečvy a všude kolem kopce: krajiny plná hlubokých údolí a strmých
svahů, rozptýlené osídlení a souvisle zalesněné hřebeny; na jihu hřeben
Javorníků, na sever Vsetínské vrchy a obrysy Beskyd.
Po chvíli zírání do mapy tušíme, že držíme v rukách
rébus. Kontroly se nedaří propojovat do větších celků, hluboká údolí je až
nesmyslně oddělují. Tohle nebude snadné rozmotat. Nejsem zastáncem rozdávání
map dlouho před startem, trocha stresu při plánování má taky svoje a může
vyšachovat soupeře, ale tentokrát se to hodilo … Po dvou hodinách máme spojeno,
naplánováno sbaleno. Dostavuje se tradiční pocit, že už je tak trochu po závodě,
už zbývá „jen“ oběhnout naplánovaných 130 kilometrů a vylézt přes klacky
k sedmitisícové výšce. Brzy však vychází najevo, že TADY platí jiné zákony
než někde ve Středních Čechách.
Stáváme se poutníky po
horách, které milióny let čekaly na člověka. A když konečně přišel, jejich
vrcholky mu daly ochranu, naději a bránu k bohům. (Václav Cílek)
Bylo to výživné, drsné, uspokojující. Taktická volba dvou
kol s návštěvou občerstvení v tzv. Hashhousu znamenala běžet první
kolo nalehko jen s Race Ultra Vest s lahví vepředu. Lehkost a svoboda –
tady jsme asi závod rozhodli ve svůj prospěch. S přezouváním bot jsme se
opět nezdržovali. Inov-8 sedí na noze a ač v kotárech a potokách – opět bez
puchýřů. Plech běžel ve stařičkých a již trochu potrhaných Rocklite 275, Ondra
v Roclite 315. Roclite 315 vlastně patří k malým soukromým objevům.
Ta bota vypadá trochu „soc“ – žádné pestrobarevné variace a ódy
profesionálních polykačů kilometrů. Je to ale funkční držák.
Rogáč je vzácný, je jen jednou do roka. Buď to bylo těmi
kopci, nebo chrchláním v krku, respektem k letošním soupeřům,
dechberoucí krajině – prostě jsme si letos nějak nestihli během celého dne a
noci pokecat.
Děkujeme.
Radovan a Ondřej tým
Inov-8, MČR 1. místo
Žádné komentáře:
Okomentovat