středa 10. dubna 2013

Horská výzva Jeseníky pohledem Ondry a Plecha (INOV-8 tým)

Snažím se vytáhnout nohu z díry ve sněhu. Z díry, která působí bezedně. Když přizvednu kužel čelovky, vidím kličkující stopy sněžnic vedoucí do svahu. Když ještě víc, tak Ondru, který se v nich snaží … asi o běh. Za mnou řada trpělivých světel. Tady se nepředbíhá, ještě dlouho ne. Čelovka za mnou hlásí: poslední kilák máme za 20 minut. Bojím se, že to někdo nadanej vynásobí.  A taky že jo: „To asi uvidíme na Pradědu západ slunce“ vtipkuje další čelovka. Je to trochu děsivá představa hodinu po půlnoci …
Na bězích s časovým limitem (jako je třeba rogaining) mám rád, že je předem dáno, kdy a kde to skončí. Když se člověk topí v krizi, tak si tím alespoň zkracuje trasu. Naopak na pevně dané trati je příjemné, že se dá v cíli objevit nečekaně brzy. Tentokrát to není ani jeden případ - kilometry i čas jsou proti. Po letech mám problém donutit se, abych nemyslel na délku závodu a na cíl, což považuji za základní pravidlo k přežití na ultrazávodě.
Čelovka za mnou hlásí: poslední kilák za 14 minut. Nepřepočítávám a snažím se žít jen v kuželu světla, co je přede mnou. Někdo vzdělaný opět počítá nahlas, ale už mě to nezasahuje. Čelovka za mnou se totiž ocitá přede mnou a dostává jméno. Je to Dan Orálek. To mě dostává do jiné nálady, vidět legendu po pár hodinách běhu se jen tak nepodaří. Normálně je k zahlédnutí na startu a pak v cíli, když fotí. Něco je jinak. Rozkmitávám hole a tančím do kuželu světla před sebou.
Letos to o běhání opravdu nebylo, ale výzva zůstala výzvou o to více. Je s podivem, jak hluboký může být hlubočák, jak zimní může být duben na hřebenech, jak vzdáleně se pohyb vpřed může podobat běhu a taky, jak hodně lidí se zdravým rozumem se do toho zcela dobrovolně a naplno pustí. Snad kvůli těm lahodným koláčům na občerstveních. Obdivuju všechny.
Plech
Střih/reklama: O dva dny později potkávám Plecha v Praze na Andělu. (Kde jinde potkáš náhodou Brňáka než pod Wendersovým andělem.) Jde si pro silniční INOV-8 Road X-255 k Vavrysovi. Nekulhá, bez puchýřů, vypadá svěží. Shodneme se, že to nakonec ani tak nebolelo, ale hlavně člověk hned další den normálně fungoval. Plech fotroval na sjezdovkách, já jsem pořádal orienťák (ani z té Brdské stezky příští týden jsem se neodhlásil). Už jsem si zvykl to trochu připisovat botám, které drží pěkně na noze, nekroutí se, umějí se pořádně drapnout. Plech běžel v ROCLITE 295, já v OROC 340. Batoh s horizontálním vakem na vodu – INOV-8 race pro 18 krásně sedí, záda jsou v teple.  Problém byl trochu s mrazem a hadičkou. Originální neoprémové pouzdro na hadičku se neprodává. Měl jsem pouzdro od jiné firmy a krátké, takže když jsem v jednom kopci neměl dost sil a pití nevyfoukl zpátky do vaku, hadička zamrzla. Strčil jsem ji však pod triko a mikinu a do půl hodině bylo rozmraženo …
Ondra

2 komentáře:

  1. Ahoj, já myslel, že byly sněžnice zakázané? Olda

    OdpovědětVymazat
  2. Hezky napsáno, až jsem dostal chuť se na Jeseníky vypravit :D

    OdpovědětVymazat