Není důležité?

Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se, zněla utěšující slova maminek. Jak člověk stárne, promýšlí si hodnoty trochu jinak: Pochybuji o důležitosti zúčastnit se, pokud chybí důvod proč a vášeň pro věc! Když už se pak zúčastním, tak proč mimochodem nebrat nějakou tu medaili. A co je skutečně důležité? Nezničit se tak, že to člověka vyřadí z normálního života.

Téma by mohlo být o nešťastných sportovních ikonách, které musí lézt domů kanálem a o okousaných nehtech sportovních marketérů trnoucích, která ikona se zas někde ztrapní. Ale takhle obecně jsem psát nezamýšlel, píšu jen obyčejnou zprávou o tom, jak se mi další rok dobře běhalo s Inov-8.

Mistrovství republiky v rogainingu bylo zvláštní, protože po mnoha letech promapovávání se Čechami s Plechem, můj dlouholetý parťák nemohl. Pořádal ve stejný termín MČR v orienťáku. Jenže nejet na Křivoklátsko, kde to podél Berounky patří příběhům Oty Pavla, o trochu víš pravěkým hradištím a nakonec hradům a na Sýkořici knížeti? Přihlásili jsme se s bráchou, který sice poslední tři rogáče musel kvůli zdravotním problémům s dýcháním vzdát, ale tenhle kraj je pro nás prostě srdeční záležitost … Dýchání jsme vlastně řešili jen jednou: chtěli jsme všechny přechytračit brodem Berounky, ale její hloubka v těch místech byla cca. 3 metry. To jsme si ale zas nechtěli kvůli možných puchýřům a vlkům všechno namočit, a tak jsem jen těžce vydýchával bráchovu řeč, že je neetické stopnout si dvě baby, které pojedou Berounku na kánoi, aby nás převezly. No stejně po ránu žádné nejely. Museli jsme tak „obíhat“ přes Hanákovu nádražku v Nižboru. Byli tam na nás milí, takže vlastně všechno dobře. Nakonec ze závodu byl po 24 hodinách a podle GPS 126 kilometrech třetí flek.

V souladu s výše uvedenou maximou jsem několik hodin na to odjížděl se studenty na terénní výzkum na Slovensko. Další neprospaná noc, ale hlavně cesty do osad, přechod v Tatrách. Kupodivu to šlo, ani nic nepoznali.

Na konci srpna jsme jeli v Adršpachu, Broumech, Podkrkonoší Czech adventure race. Krásný a dlouhý týmový závod – 450 km běhání, biku, lodí. Závod včetně královské noční 12- hodinové etapy ve vyschlých meadrech Metuje a ježdění s kánoemi na bruslích je popsán, natočen a nafilmován jinde. Mimochodem to zase cinklo. A zas to skončilo bez nějakých větších následků a druhý den po závodě to šlo jít na rodinný výlet do Broumovského kláštera. 

Chtěl jsem tak vlastně poděkovat za další rok se zážitky z dlouhých a chcete-li extrémních pohybů po české přírodě, které mi rodina a zaměstnavatelé nějak tolerují. Boty, batohy, větrovka, trika od Inov-8 mají myslím velký podíl na tom, že závody končí bez odřenin, puchýřů, namoženin, a tak to vřazení se do normálního života je rychlé a bezbolestné.

Ondra Skripnik